Dlouho na mém webu byl (a vlastně stále ještě je) nadpis “Nač formát, když není obsah”. Když jsem ho psal prvně, bral jsem to jako takovou omluvu za to, že web vypadá tak nějak prehistoricky (i když byl od začátku zcela validní podle standardu HTML5 a byl také responzivní pro pohodlné čtení i na mobilu). Dodnes na něm uplatňuji zásadu, že vidět má být především obsah (někdo to nazývá “content-first”). Jenže dokud žádný nebyl, nemělo moc význam věnovat pozornost grafické stránce (aby z toho nebylo takové to hezké barevné nic).
Na mém webu jsem za celou dobu zveřejnil víceméně pouze tři zajímavé články.
První a vůbec největší úspěch přinesla básnička “Nářek prokrastinujícího studenta”. K úspěchu pomohlo, že jí někdo sdílel na facebookové stránce Konec prokrastinace. Návštěvnost se vyšplhala do tisíců.
(Obrázek návštěvnosti výřez na období s básničkou)
Dalším zajímavým čtením byl zřejmě “report z maturity” a pak “pozvání na památnou slavnost”. V grafu návštěvnosti za historii webu to udělalo takové tři zuby. Jinak ale byla návštěvnost takzvaně “nula-nula-prd”.
Je to pro mě zajímavý poznatek. Tušil jsem, že to tak je. I jsem o tom četl (v knize Jana Řezáče), ale teď to mám podložené vlastními čísly. Takže to stále platí. Obsah dělá web.
